Zlomené srdce třeba léčit
Pravidla jsou na to, aby se porušovala je milý příběh, který tak trošku zažíváme všichni. Nejednou nás některé situace zraní, rozpláčou, dostanou do úzkých.
A tak si ve svém nitru vytváříme jakési pravidla, jak se tímto okamžikem vyhnout. Je to jakoby způsob sebeobrany proti případným ztrátám. Přesně tak to cítila Amber a možná vás bude zpočátku štvát, iritovat, ale postupně se její postava krásně vyvíjí a vy mnohé pochopíte.
Amber žije jen s mámou a není to med lízat. Její máma skáče ze vztahu do vztahu a Amber si dosud každého jejího frajera oblíbila. Vybudovala si s ním i jeho rodinou hezký vztah, jenže po každém mámině rozchodu ji čekalo zklamání. A tak se rozhodla pro radikální krok.
Vytvořila si seznam přísných pravidel, které bude dodržovat stůj co stoj.Majú jí zajistit, že se už nikdy nebude citově vázat. To nejdůležitější prostě zní – nikdy si k matčiným objevům ani k jejich příbuzným nevytvořit žádný vztah!
Jenže pak se nastěhují ke Kevinovi, Mamina novému partnerovi a vše se zkomplikuje. Kevinova dcera Cammie se tváří jako její přítelkyně, ale zdaleka to není pravda. Její kamarád Jordan, mimochodem nejpřitažlivější chlapec ve škole a školní basketbalová hvězda, se zas stále objeví v té nejnevhodnější chvíli. A tráví s nimi příliš mnoho času …
Amber však trvá na svém. Zásadovost je jediná cesta, jak předejít zlomenému srdci vždy, když si máma sbalí kufry. No čím déle žijí spolu v jedné domácnosti, tím více ji láká pravidla porušit. Možná by to tentokrát stálo za to. Pohodová YA romantika s originálním koncem.
Novinka Pravidla jsou na to, aby se porušovala od Natalie Williamsonovej vás potěší a pobaví. Pěkná oddychovka, feel-good příběh s romantickou linkou, která se vám rozhodně zlíbí.
„Minulý rok jsem nemohla velmi cestovat se svou rodinou, takže představa, že moje kniha se dostane přes polovinu světa až k vám, na Slovensko, je fakt úžasná. Doufám, že se vám bude líbit, že se máte fajn a že v těchto podivných časech čtete mnoho dobrých knih, „odkazuje autorka speciálně Slovenské čtenářům.
Natalie Williamsonová pracuje jako personalistka a po nocích píše knihy. S manželem, dětmi, se psy a kočkami žije na Středozápadě USA, miluje koláče a často si na Wikipedii zjišťuje, zda mají filmy a seriály šťastný konec.
Začtěte se do novinky z vydavatelství Ikar:
Ráno jsem z parkoviště poslala Hannah esemesku, aby mě čekala při skříňce v šatně, ne v jídelně jako obvykle před začátkem vyučování. Když jsem přišla do šatny, už tam byla. Pohodlně opřená o vedlejší skříňku počkala, dokud si vyměním učebnice a sešity na první hodinu.
„Ahoj,“ řekla. „Jak dopadla večera?“ Večeře. Opravdu. Zapomněla jsem, že jsem jí napsala o naší „rodinné“ večeři hned, jak jsem se o ní dozvěděla od mámy. „Dobře.“ Zavřela jsem skříňku a vybrala se po chodbě opačným směrem, než byla jídelna. „Samozřejmě, že to bylo super trapné, ale ne více, než jsem čekala, takže se to dalo vydržet.“ „Hm, hm,“ přikyvovala Hannah a vykročila za mnou. Najednou se zamračila. „Počkej,
kam jdeš? „Ksakru. Doufala jsem, že Hannah mě bude bez otázek následovat do třídy, ve které jsem měla první hodinu a která se zcela náhodou nacházela na opačném konci než jídelna. Té jsem se chtěla vyhnout, neboť v ní na první zvonění se svými kamarády obvykle čekali i Jordan a Cammie. S nevinným výrazem jsem se otočila k Hannah.
„Hm, myslela jsem, že když tolik meškám, měla bych si tam věci odnést už teď.“ Hannah svraštila čelo. „Ještě jsem si nevypila kávu. A máme ještě alespoň patnáct minut. „“ Och, „přestoupila jsem z nohy na nohu. „Patnáct minut?“ Hannah na mě podezřívavě zažmúrila. „Vím, o co se snažíš.“ „O nic se nesnažím!“ Vyhrkla jsem. Panika v mém hlase byla jasným přiznáním viny. „Ale snažíš,“ zopakovala Hannah, chytila mě za ruku a táhla zpět k jídelně. „Nechceš se po včerejší trapné večeři setkat s Cammie.“ „Divíš se mi snad?“ Vykrútila jsem se z jejího sevření.
„Kromě toho, znáš pravidla.“ „Znám, ale nemůžeš kvůli nim přestat ve škole žít. Už jsme o tom mluvili. „“ Nezapomněla jsem, „zamumlala jsem, protože měla pravdu. Mluvili jsme o tom mnoho ráz, zejména proto, že podle Hannah jsem to s tím „preklepnutím“ Cammie přehnala. S tím jsem docela nesouhlasila. Neboť kdybych v něm byla důsledná, neušlo by mi Cammino spojení s Jordanem a nebyla bych se s ním dala v sobotu večer do řeči. „Super!“ Ignorovala Hannah můj sarkastický tón. „Tak pojďme.“
Když jsme přišli do jídelny, prolétla jsem ji pohledem. S úlevou jsem si oddechla, když jsem Jordana ani Cammie nezahlídla. Ryana jsme našli při jednom z krajních stolů. Četl si obrázkový román a ujídat z velkého balení arašídových lentilek.